7.3.2019
Kategorie: Aktuality

A je to tady! Na Sněžku pro Evču!

7.3.2019
Kategorie: Aktuality

foto: David Malík/Blesk

Sedmý ročník charitativního výstupu na nejvyšší českou horu se bude konat pro šestnáctiletou Evču Mrázkovou z Prahy, která prodělala onemocnění zlatým stafylokokem. Zákeřná bakterie zaútočila, když byla Evička před rokem na jarňákách na horách v Rakousku. Přímo ze sjezdovky jí odvezli do nemocnice… Jako zázrakem přežila, ale přišla o obě nohy pod kolenem. Evička je obrovská bojovnice, která touží žít stejným životem jako dřív. Už dnes tančí, ale chce opět i sportovat a postavit se na lyže. A k tomu potřebuje sportovní protézy…

Na nejvyšší českou horu chce Evča vyjít spolu s námi – ne sama pro sebe, ale pro ostatní těžce zdravotně postižené děti. To je obrovská výzva a těšíme se, že se k nám poslední květnovou sobotu 25. května přidáte! Výstup se uskuteční od cca 9.00 – sraz je opět na centrálním parkovišti v Peci pod Sněžkou. Podrobný program zveřejníme.

Evču a ostatní těžce zdravotně postižené děti můžete podpořit koupí benefičního trička s originálním logem projektu, které nám letos vytvořil známý výtvarník Jiří Slíva. Trika nám jako vždy dodal partner projektu, společnost Adler Czech. Novinkou je, že tričko je z funkčního materiálu. Objednávat ho můžete za 300 Kč na našem e-shopu www.klapeto.eu

Příběh Evči jejíma očima:

Ahoj, jmenuji se Evča Mrázková. Je mi šestnáct a právě studuji druhý ročník čtyřletého pražského
gymnázia. Loni o jarních prázdninách jsem jela s rodinou na lyže. Na sjezdovku jsem se ale
ani nedostala. Zkolabovala jsem, a tak má první cesta vedla sanitkou rovnou do nemocnice.
Lékaři mi tam diagnostikovali septický šok způsobený zlatým stafylokokem, amputovali mi
obě nohy pod koleny a zachránili mi tím život, infekce by se jinak rozšířila dál. O sněhu jsem
si jen mohla nechat zdát. Když jsem byla stabilizovaná, převezli mne do FN Motol. Tam jsem
se začala probírat a vzpamatovávat. V Motole to už chvíli vypadalo, že je vše na správné
cestě, ale měla jsem krvácení do mozku. Kvůli komplikované léčbě a zdlouhavému hojení
jsem se domů podívala až v červnu. Nyní už mám všechno za sebou, dostala jsem své první
protézy, a tak se učím chodit. První krůčky bolely, ale radost z nich všechno přebila.
Protože bych ráda pokračovala v lyžování, tancování i v aktivním životě, v takovém, jaký
jsem předtím měla, budu potřebovat speciální protézy, a tak vás prosím, pojďte se mnou na
Sněžku 🙂

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *