Amputace není konec světa

bio_web1

Že amputace nohy není konec, ale možná nový začátek, si myslí aktivní handicapovaný sportovec a barista Jaroslav Petrouš. „Letos v rámci benefice vylezu už potřetí s protézou na Sněžku. Kdokoli může jít se mnou,“ říká pro BIOREVUE.

V listopadu 2011 vám amputovali nohu. Rok poté jste začal pořádat první charitativní výstup na Sněžku, který se uskutečnil 1. června 2013 – na Mezinárodní den dětí. Nejvyšší českou horu jste zdolal, jak jste to dokázal?

V očích některých lidí, včetně mé rodiny, to byl takový malý zázrak. Nechci se rouhat, ale tvrdím o sobě, že jsem jen takzvaná lehká forma amputace. Sport handicapovaných dělám už od roku 2008, kdy jsem začal mít po úrazu problémy s nohou. V roce 2011 jsem byl na mistrovství světa na Novém Zélandu, kde bylo asi 200 amputářů. Asi 16 dnů, co jsme tam byli, jsem je pozoroval. Uvědomil jsem si, že mezi mnou a nimi je rozdíl v tom, že já mám zkřivená ústa od bolesti, kdežto oni mají úsměv ve tváři. První, co jsem manželce po návratu do Prahy řekl, bylo, že si nechám nohu amputovat.

Což se stalo, netrvalo dlouho a vyrazil jste na Sněžku. Byli tam s vámi i další amputáři?

Primárně to dělám pro děti, které jsou po amputaci. První ročník byl věnován tříleté Simonce, druhý dvanáctiletému Péťovi. Oba přišli o nohu po onkologické léčbě. Jde za mnou samozřejmě plno lidí, ale nevím o tom, že by za mnou na Sněžku vylezl také nějaký amputář. Nicméně letos už náznaky, že by se výstupu někteří kolegové-amputáři chtěli zúčastnit, mám. Těším se. Není to s tou protézou jednoduché. Mám nadkolenní amputaci, což je náhrada dvou kloubů, a opravdu není lehké se na tu horu vyškrábat, zvlášť přes nejtěžší cestu, což je Obří důl, a nahoře přes řetězy. O to víc mě těší, že jsem motivoval další amputáře, aby se o to minimálně pokusili.

Co člověk potřebuje k tomu, aby si splnil to, co chce dokázat, i když ví, že to bude hodně obtížné?

Motivaci. Já jsem to měl postavené tak, že už pár měsíců před amputací o mně v médiích psali články, že mladý kluk si kvůli bolestem musí nechat uříznout nohu. Obraceli se na mě novináři, i štáb ze Soukromých dramat (publicistický pořad televize Prima – pozn. red.). Proběhla s nimi schůzka, kde to chtěli postavit hodně komerčně, udělat ze mě chudinku. Řekl jsem, že s reportáží budu souhlasit pouze tehdy, když z ní vyplyne, že amputace nohy není konec světa, ale možná naopak začátek něčeho lepšího. Souhlasili s tím. Reportáž byla odvysílaná až po amputaci, kameraman se mnou byl i během operace na sále. Vše zaznamenal. Splnilo to účel, obrátilo se na mě deset lidí, amputáři i vozíčkář, osmi z nich se podařilo vrátit zpět na cestu. Sledovali můj příběh a pokroky i na Facebooku – dvacátý den po amputaci jsem byl schopný chodit s protézou a bez holí. Progres byl rychlý!

Máte rodinu – manželku a dvě děti. Musí být hrdí na to, co dokážete. Vedete je ke sportu? Zúčastňují se s vámi charitativních výstupů na Sněžku?

Ano, jezdí se mnou velmi početná rodina. Všichni blízcí. Moje rodina, moje sestra s rodinou, můj tatínek. Maminka mi bohužel loni zemřela, na prvním ročníku byla samozřejmě s námi. Moje děti sportují. Tím, že se věnuji aktivně sportu, jim jdu příkladem od jejich raného dětství. Syn Tadeáš hraje fotbal, dcera Terezka basketbal.

Kdy a kde se letos výstup na Sněžku uskuteční a komu bude věnován?

Benefice proběhne opět v Peci pod Sněžkou, na centrálním parkovišti, kde 30. května, což je poslední květnová sobota, uspořádáme velký dětský den, se kterým je spojen právě i onen charitativní projekt. Letos bude pro Vojtíška Měsku z Prahy, kterému musely být třetí den po porodu amputovány obě nohy – pravá v koleni a levá ve třech čtvrtinách stehna. Pochází z dvojčat. Výstup bude odstartován přibližně v devět hodin právě z centrálního parkoviště.

Jak mohou zájemci přispět?

Účelem projektu je, aby si účastníci zakoupili tričko se symbolem výstupu na Sněžku, které prodáváme přes náš e-shop na www.klapeto.eu. Garantovaná částka bude předána právě rodině Vojtíška. Pokud se nám podaří vybrat víc, v minulých ročnících to bylo přes 750 tisíc korun, opět obdarujeme i některé další děti s handicapem.

Výstup na Sněžku spojený s beneficí organizujete s političkou Kateřinou Klasnovou, se kterou jste založili nadační fond KlaPeto. Můžete ho představit?

Po dvou ročnících, kdy jsem výstup na Sněžku organizoval s Cestou za snem, jsem chtěl projekt posunout dál. S Kateřinou jsme už delší dobu spolupracovali, proto jsem ji oslovil s tím, zda by pro ni bylo zajímavé založit občanské sdružení nebo jiný subjekt. Vznikl z toho nadační fond, v názvu jsou začínající tři písmena našich příjmení Klasnová a Petrouš – KlaPeto.

Čemu se fond dále věnuje?

Naší členkou je zkušená právnička Zdena Cupková, na kterou se mohou lidé s nejrůznějšími handicapy obracet buď písemně, nebo telefonicky. Pomáhá jim řešit problémy. Nadační fond funguje nejen jako benefiční projekt, je zacílen i na širokou skupinu handicapovaných, od malých dětí až po lidi vysokého věku. Jelikož jsem handicapovaný sportovec, díky prezentaci mých sportovních aktivit se snažíme upozorňovat na to, že vhodný sport lze najít i pro lidi s různými handicapy. Každému, kdo má zájem, rád pomohu a doporučím druh sportu tam, kde rodina žije.

Mimo to aktivně pracujete. Jste barista, dokonce nositel titulu Mistr kávy, proto mi nedá nezeptat se: Je káva zdravá?

O kávě panuje plno mýtů. Sama o sobě je velmi zdravá, obsahuje plno antioxidantů, které každý člověk potřebuje k tomu, aby si pročistil organismus. Záleží ale samozřejmě na přípravě a druhu kávy, kterou čtenáři pijí.

bio_web2

Jakou kávu byste jim doporučil?

Za sebe mohu doporučit kávu, která se podává v kavárnách formou espressa nebo cappuccina, kdy se jedná o kávu výběrovou, zdravou, správně upraženou, ale hlavně čerstvou. Na rozdíl od káv, které se běžně prodávají v obchodech, v baleních okolo 100 gramů, ty jsou velmi nekvalitní, často plné karcinogenů, které nám nepomáhají, ale naopak přitěžují.

A co káva s mlékem?

Mléko je neutralizátor, pokud na ně lidé nejsou alergičtí, je jim prospěšné. Pokud ale mluvíme o spojení mléka s kávou, neměli bychom zapomínat na to, že káva je teplý nápoj, mléko by tedy mělo být také horké. Když mléko do kávy, tak cappuccino nebo latte macchiato.

Prostě nelít do kávy studené mléko…

Ne! To je vražda kávy.

Jak se vlastně cítíte jako Mistr kávy?

Připadám si jako dinosaurus, jsem Mistr kávy roku 2004. Na soutěži jsem se byl nedávno podívat a těch jedenáct let rozdílu mezi tím, jak vypadala tehdy a dnes, je markantních. Přesto se v oblasti kávy stále orientuji naplno – mám třináctiletou zkušenost, snažím se školit a vzdělávat jak širokou veřejnost, tak ty, kteří pracují s kávovarem.

Andrea Cerqueirová, Biorevue 5/2015

PDF článku ZDE

 

Jaroslav Petrouš (38)

Narodil se 7. března 1977.

Pracuje jako barista, v roce 2004 získal titul Mistr kávy České republiky a reprezentoval Česko na mistrovství světa v americkém Seattlu.

V roce 2011 mu byla amputována noha nad kolenem.

Je reprezentantem ve vrhačských disciplínách ve své kategorii postižení a trojnásobný bronzový medailista z mistrovství Evropy.

Je také držitelem evropského rekordu v hodu oštěpem i českých rekordů v disku a kouli.

Je ženatý, má dvě děti.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Pomáhejte s námi

Tomášek Fiala se narodil v prosinci 2019 jako zcela zdravé a veselé miminko s porodní váhou čtyři kila. Teprve po roce se rodiče dozvěděli strašnou diagnózu – jejich chlapeček trpí spinální svalovou atrofií a nedožije se více než dvou let. Podruhé se Tomášek narodil, když se jeho rodičům podařilo na pojišťovně vydupat lék, díky kterému dostal druhou šanci. Tomáška ale čeká náročná a finančně nákladná léčba. Aby se zvedl z vozíčku, potřebuje intenzivně cvičit. Chceme pro Tomáška vybrat 250 tisíc korun na neurorehabilitace, které neproplácí pojišťovna.

Podpořte Tomáška nákupem na e-shopu

Tomášek Fiala se narodil v prosinci 2019 jako zcela zdravé a veselé miminko s porodní váhou čtyři kila. Teprve po roce se rodiče dozvěděli strašnou diagnózu – jejich chlapeček trpí spinální svalovou atrofií a nedožije se více než dvou let. Podruhé se Tomášek narodil, když se jeho rodičům podařilo na pojišťovně vydupat lék, díky kterému dostal druhou šanci. Tomáška ale čeká náročná a finančně nákladná léčba. Aby se zvedl z vozíčku, potřebuje intenzivně cvičit. Chceme pro Tomáška vybrat 250 tisíc korun na neurorehabilitace, které neproplácí pojišťovna.