Vlasta Janušová je maminka dvanáctiletého Petra. Toho Petra, který se stal symbolem druhého výstupu na Sněžku. Podařilo se vybrat přes tři sta tisíc korun a pomoci tak i dalším dětem po amputaci, hlavním darem ale bylo to, že Péťa bude moci rehabilitovat a učit se chodit i bez berlí. Půl roku po výstupu, v předvánočním čase jsme položili paní Vlastě několik otázek.
Jaké jste měli pocity, když jste se stali symbolem druhého ročníku Výstupu na Sněžku?
Jelikož jsem s dětmi sama, nikdy bych to Péťovi dát nedokázala, finančně bych si to nemohla dovolit. Takže jsem si říkala, že nám Jardu Petrouše snad poslali z nebe… No a Péťa, ten se to dozvěděl přímo od Jardy a byl naprosto unešený. Sněžka nám moc pomohla, nastoupili jsme na rehabilitaci na Malvazinky. Pro nemoc jsme ji museli přerušit, ale zase jsme se vrátili a Péťovi to opravdu moc pomohlo. Za což děkujeme fyzioterapeutce a lektorce školy chůze Hance Kohoutové, která s Péťou cvičila.
A chodí už Péťa bez berlí?
Péťa se snaží chodit bez berlí, někdy to ale okolnosti nedovolí. Teď máme problém se zdravou nohou. Péťa po další operaci nemohl nosit protézu, a tak má po roce skákání na jedné noze zřejmě problém s přetížením zdravé nohy. Musí odlehčovat, chodit s berlemi. Není to jednoduché, on to ale všechno zvládne, já mu věřím.
Jak jste zvládali mediální zájem?
Abych pravdu řekla, sama se nechci fotit ani doma. Ale když se to Péťovi stalo, myslíte jenom na dítě a uděláte všechno, jen abyste mu nějak pomohla. To byl i důvod, proč jsme se například účastnili benefičního večera Srdce pro děti, který se koná každý rok. Věděla jsem, že díky němu pojede 90 nemocných dětí na ozdravný pobyt k moři. Pak nemyslíte na nic jiného a není nic krásnějšího, než vidět všechny ty děti konečně šťastné. Moc si to užívají a hlavně si to po tom všem, čím musí projít, opravdu zaslouží…
Co byste vzkázala maminkám s podobně handicapovanými dětmi?
Přeju jim hodně sil. Budou je potřebovat. I proto, že někdy se najdou zlí jedinci, kteří si neuvědomují, jak dokážou ublížit. Nejen vám, ale hlavně tomu dítěti.
Těšíte se na Vánoce?
To je těžké. Na Štědrý den před šesti lety odešel můj táta a kluků děda. Dva měsíce před nimi mamka, kluků babička. A před čtyřmi roky mi den před Štědrým dnem řekli, že má Péťa rakovinu. Takže Vánoce jsou u nás spojením něčeho hodně bolavého s něčím hezkým…
Tak radši pojďme do nového roku. Vyrazíte na Sněžku v květnu znovu?
Když nám zdraví dovolí, jdeme na Sněžku určitě. Už se těšíme! Jardovi a paní Klasnové věřím, jsou to lidi, kteří vědí, co dělají, a dělají to rádi. Nadašnímu fondu KlaPeto moc držím palce. Přejeme, aby se i další výstup v pořádku zdařil a aby přišlo co nejvíc lidí. Je to akce, na kterou by mělo jít hodně lidí. Proto, aby pomohli, ale taky proto, aby si uvědomili, jak veliký dar je zdraví.
Vše nejlepší do roku 2015 přejí Vlasta, Péťa a Ondra!
