SPRÁVNÍ RADA

Jaroslav PETROUŠ

petrouš

Narodil jsem se v březnu 1977, jsem ženatý a mám dceru a syna. Profesně se věnuji oblasti kávy, a to již dvanáct let. V roce 2004 jsem na soutěži Mistr kávy získal titul Barista roku. Nyní se snažím o zlepšení kávové kultury v České republice.
Jak už to ale bývá, nic není jen zalité sluncem. Po vážném úraze a mnoha operacích jsem na konci roku 2011 podstoupil amputaci nohy nad kolenem. Na tu myšlenku jsem přišel v lednu 2011, když jsem reprezentoval ČR v atletice tělesně handicapovaných na mistrovství světa na Novém Zélandu. Viděl jsem tam mnoho sportovců s amputovanými končetinami. Nikdo neměl tvář zkřivenou bolestí, naopak úsměvy od ucha k uchu. Během dvoutýdenního pobytu ve mně uzrálo rozhodnutí, že amputace může být řešení, které mě vrátí mezi „zdravé“ a normálně fungující lidi. Pamatuju si přesně na okamžik, když profesor Trč z motolské nemocnice vynesl ta slova: „Je to k amputaci“. Byla to po permanentních bolestech neskutečná úleva, protože jsem opravdu věřil, že je to naděje, cesta dopředu.
Můj případ vzbudil zájem médií. Už před natáčením první reportáže, odvysílané jen měsíc po zákroku, jsem produkčnímu řekl, že kdyby reportáž měla pomoci byť jedinému člověku po vážném úrazu, měla by smysl. A opravdu se tak stalo a mnoho lidí s handicapem se na mne obrátilo. Stačilo si s některými jen povídat, někteří sledovali mé pokroky na sociální síti a většina z nich začala brát život veseleji, či ho začala znovu žít.
I díky tomu ve mně začala uzrávat myšlenka na pomoc druhým. Začal jsem přemýšlet, jakou formou by to mohlo být a pro koho. Jelikož jsem táta dvou zdravých dětí, rozhodl jsem se, že pomoc nasměruji na rodiny, které tohle štěstí bohužel nemají. Ve spolupráci s kamarádem Mirkem Formánkem začal vznikat projekt Výstup na Sněžku, spojený s pořádáním dětského dne v Peci.
Dva ročníky jsem organizoval s občanským sdružením Cesta za snem, která pořádá i další zajímavé projekty a i touto cestou bych rád poděkoval za skvělou spolupráci, které si moc vážím.
Rád bych se ale jako autor projektu více zaměřil na tuto konkrétní akci, a proto jsem oslovil Kateřinu Klasnovou, která se obou ročníků účastnila a kterou jsem poznal i díky její politické práce pro zdravotně postižené, zda by neuvažovala o založení našeho společného sdružení. Máme na spoustu věcí podobný názor a jsem moc rád, že se nám podařilo založit Nadační fond KlaPeto. Věřím, že Sněžka 2015 bude naším prvním, ale zdaleka ne posledním projektem.
Těším se, že 30. května 2015 se nás v Peci sejdou tisíce! A že i díky Vám pomůžeme dalším rodinám s handicapovanými dětmi.

ThDr. Kateřina KLASNOVÁ

KK_dziska

Narodila jsem se 14. října 1977 v Praze. Vystudovala jsem religionistiku a dějiny náboženství na Univerzitě Karlově. K charitě mám blízko už od těch dob, kdy jsem (až na složení státních zkoušek) na téže univerzitě vystudovala psychosociální studia pro pomáhající profese. V životě jsem se pak vydala jinou cestou, abych se oklikou k problematice zdravotně a sociálně handicapovaných opět vrátila. Jako fyzická osoba jsem na podporu hospiců, dětských domovů, domovů pro seniory a dalších nejrůznějších zdravotních a sociálních zařízení dodnes přispěla více než milionem korun. Nejsystematičtěji jsem se věnovala charitě v době, kdy jsem byla poslankyně. V setkávání a pomáhání lidem, kteří často s obdivuhodnou silou dokáží vzdorovat nepřízni osudu, jsem cítila rozhodně více smyslu než ve vysedávání v poslanecké lavici při sněmovních schůzích.
Bohužel je to ale právě stát, který nejčastěji hází svým spoluobčanům klacky pod nohy, místo aby jim byl oporou. V době, kdy jsem měla tu možnost (byla jsem poslankyní v letech 2010-2013), jsem předkládala sněmovně legislativní návrhy na zlepšení postavení zdravotně a sociálně handicapovaných spoluobčanů. Navzdory tomu, že jsem v té době byla opoziční poslankyní, některé z nich sněmovna přijala – podařilo se mi tak například prosadit usnesení sněmovny ke zrušení tzv. sKarty či v součinnosti s ministerstvem práce a sociálních věcí prosadit na posledním jednání před rozpuštěním sněmovny hlasování o změně způsobu přiznávání průkazů ZTP a ZTP/P do doby před tzv. sociální reformou. To pomohlo mnoha lidem zařadit se zpět do běžného života, dojíždět do zaměstnání, zaparkovat před svým domem a přepravovat se veřejnou hromadnou dopravou.
Nadále však zbývá změnit například způsob přiznávání příspěvku na péči, o který díky změně kritérií přichází řada těžce zdravotně postižených osob včetně dětí. Spolu s dalšími členy správní rady Nadačního fondu KlaPeto se snažíme nejen vyjednávat s příslušnými orgány státní správy, ale také medializovat legislativní obtíže zdravotně postižených. Konkrétní pomocí pak bude 3. ročník Výstupu na Sněžku, což je také první velký projekt našeho nadačního fondu.

JUDr. Zdena CUPKOVÁ

cupková – kopie

Narodila jsem se v Praze roku 1945. Vystudovala jsem práva. V 70. letech jsem měla nehodu, po níž mi byla amputována noha nad kolenem. To mě nasměrovalo k práci pro zdravotně postižené. Nyní jsem členkou Výboru Asociace rodičů a přátel zdravotně postižených dětí, ostatních funkcí jsem se zdařile zbavila. Víc mi vyhovuje dělat s lidmi a pro lidi.
Sdružení zdravotně postižených a všechny jeho organizace jsou však nyní ohroženy, protože od roku 2015 by měly finance na poradenskou činnost rozdělovat kraje. Jenomže my sdružujeme organizace s celostátní působností, které mají po celé republice – některé stovky, jiné desítky – svých pobočných spolků. Je otázka, který kraj se rozhodne, že přispěje na celostátní organizace, protože prvotně bude podporovat samozřejmě svoje vlastní zájmy. Čili já teď pro Sdružení zdravotně postižených pracuji tři dny v týdnu, ale je otázka, zda budou od příštího roku peníze, abych tu byla aspoň jeden den. I proto jsem uvítala vznik NF KlaPeto a ráda budu v jeho rámci pokračovat ve své poradenské činnosti. Sociálně-právní poradenství dělám pro sluchově postižené, mentálně postižené, postižené civilizačními chorobami, tělesně postižené a pro rodiny s postiženým dítětem – snažím se pomáhat s odbornou administrativou apod.
A samozřejmě se starám o legislativu, to znamená připomínky k právním předpisům (pokud nám je politici vůbec pošlou) a iniciuji různé potřebné změny. Například nyní se snažíme donutit ministerstvo práce a sociálních věcí, aby změnilo zákon o sociálních službách.


DOZORČÍ RADA

 

Bc. Kateřina VESELÁ

vesela

Táhne mi na čtyřicet a pořád se učím. Oficiální studia jsem začala žurnalistikou na Fakultě sociálních věd University Karlovy, bakaláře v oborech Média a masová komunikace/Politologie jsem získala na Fakultě sociálních studií brněnské Masarykovy university.
Hodně jsem se naučila jako šéfredaktorka měsíčníku o zdraví. Z některých dopisů čtenářů mi naskakovala husí kůže a běhal mráz po zádech. Je neuvěřitelné, co lidská vůle a víra v uzdravení dokážou. Samozřejmě ale, například amputovaná končetina nikomu nedoroste, i když exministr Jaromír Drábek nepovažoval amputovanou nohu za vážnou vadu nosného ústrojí…
Nesmyslnou Drábkovu legislativu jsem navnímala coby asistentka místopředsedkyně sněmovny a posléze předsedkyně opozičního poslaneckého klubu, Kateřiny Klasnové. Setkala jsem se s mnoha lidmi, kterým nové zákony a vyhlášky velmi ztížily život. A s některými z nich jsme se začali snažit o nápravu.
Síla, se kterou tito lidé – ať už sami handicapovaní, nebo rodiče handicapovaných dětí – bojují, je pro mě ohromnou inspirací, jak a proč žít. Budu ráda, pokud se mi skrze nadační fond KlaPeto podaří pomoci jedinému člověku, který „to nevzdal“. Protože si, byť sama celkem fyzicky zdravá, troufám říci, že vím, jak těžké je někdy najít to nejdůležitější – naději a pocit, že nejste na všechno sami.